KSČM

Jsem obyčejný člověk. Většina mých známých a kolegů donedávna netušila, že se zajímám o politiku a snažím se na radnici prosazovat zájmy obyčejných lidí. V Milovicích žiji už přes 10 let, považuji je za svůj domov a moc bych si přála, aby mohly plně využít potenciál, který mají. Většinou jsou lidé, kteří slyší, že kandiduji za komunistickou stranu, překvapeni, někdy ale také trochu rozezleni a já nechápu proč. „Ha, takže Fenclová je komunistka.“ Občas posměšně poznamenají. Ano, jsem komunistka, kandiduji za komunistickou stranu a nevidím na tom nic špatného. V poslední době jsem měla možnost setkat se spoustou lidí, kteří tento režim zažili, nebo byly dokonce perzekuování, jak je možné, že ani jeden z nich nic proti mému politickému přesvědčení nenamítal? Většinou se na mě z patra dívají mladí lidé, kteří minulý režim nezažili. Jsou krmení nenávistí vůči něčemu, co sami nezažili, vůči lidem, kteří s tím neměli nic společného.

Dnešní komunistická strana je jiná, než bývala. Je si plně vědoma svých chyb, ale také zásluh, protože ač hodně věcí, které fungují v naší současné „demokracii“, dříve nefungovaly, jde to říci i obráceně, protože věcí, které za minulého režimu fungovaly, dnes prostě nefungují. Nikdo nezneužívat státní dávky a lidé pracovali, stát se zastávat o podporu rodin a mladých, podporovala se řemesla, ale i vzdělanost. Chodilo se dříve do důchodu, mladí lidé dostávali byty. To jen krátký výčet pozitiv z minulého režimu.

Nedovolila bych si snižovat ani negativa, protože vím, že i těch bylo dost, ale dnešní komunisté nechtějí zpátky to, co bývalo, chtějí politiku orientovanou na lidi. Chtějí podporu těch, kteří ji potřebují, ale také tresty pro ty, které si je zaslouží.

Možná vám to bude znít jako utopie, ale my zkrátka věříme tomu, že všichni slušní a pracovití lidé si zaslouží, aby se měli dobře. Dříve mi bylo občas líto, když se na mě lidé kvůli mé politické příslušnosti dívali skrze prsty, ale časem jsem pochopila, že moji skuteční přátele, rozumí tomu, proč to dělám a ti ostatní jsou jen zaslepení neustálým opakováním toho, jak jsme všichni špatní. Nemám jim to za zlé, nejsou schopni samostatně přemýšlet a jen přejímají myšlenky a nenávist jiných.

 Když žijeme v té úžasné demokracii, kde všichni máme svobodu slova a kde nám ústava zaručuje svobodu projevu a možnost projevovat své vlastní přesvědčení. Proč to platí pro všechny jenom ne pro nás? Nemáme právo projevit své přesvědčení? Nemáme právo upozornit na to, že ani teď nefunguje režim zdaleka tak, jak by měl. A nemáme právo toužit po změně? Chtěla bych Vám všem otevřeným lidem vzkázat, že se nestydím za svou politickou příslušnost a za své názory a těm ostatním, bych chtěla vzkázat: „Když teda máme tu demokrácii, tak se podle toho pojďme chovat.“