Základní organizace Komunistické strany Čech a Moravy v Milovicích
Předseda organizace:
Miroslav Červinka st.
![]() |
Kontaktní mail:
mirek.cervinka@seznam.cz
Členové výboru ZO KSČM:
Jaroslav Stradiot - místopředseda
Zdeněk Milata - jednatel
Josef Hlaváček - pokladník
Luboš Kratochvíl
Zastoupení ve výborech města:
Finanční výbor:
Kontrolní výbor:
Zastoupení v komisích města:
Komise výstavby a dopravy: Miroslav Červinka st.
Občanské komise:
Benátecká Vrutice: Zdeněk Milata
Boží Dar:
Pracuji jako stavbyvedoucí, v současné době na zakázce výrobního závodu na zpracování dřeva v baškirské Ufě, v jednom z center chemického průmyslu v Rusku. V Baškortostánu, jak se oficiálně nazývá tato republika Ruské federace, žijí zhruba vyrovnaná etnika Rusů, Baškirů a Tatarů a ačkoliv by se z pohledu středoevropana mohlo zdát, že se jedná snad o divoký východ, kde neozbrojený člověk nemůže ani vyjít na ulici, není tomu tak.
Jak Vám ukázat pestrost života zahraničního pracovníka v podhůří Uralu na 55. rovno-běžce? Zkusím Vám popsat jeden ve svých všedních pra-covních dní:
Naše pracovní skupina vyjíždí ráno služebními ro-omstery ze čtvrti Novaja Maxi-movka, což je nově vystavová-vaná čtvrt z bývalého vojenské-ho letiště (Milovičák si musí připadat ve známém prostředí) přes původní Maximovku, která Vám snad může připomenout pohádku Mrazík – dřevěné zdo-bené domky, za sucha prašné, za mokra blátivé cesty. Napojíme se na tříproudový obchvat Ufy a míříme do cíle – okraj panelové čtvrti Šakša u státní silnice na Čeljabinsk, kde vyrůstá ocelová konstrukce dřevozpracující závodu, kterou generálně dodává firma z České Republiky, u které jsem zaměst-nán.
Na stavbě mě očekává (někdy bohužel musím očekávat já ji) moje tatarsko – ruská pra-covní skupina, která staví střešní plášť. Parták tatarského původu se jmenuje Mamir a každý den se mě snaží něco naučit z tajů svého mateřského jazyka. Asi si dovedete představit, že mnohokrát se ani nejedná o knižní výrazy. V partě vládne pohodová atmosféra, skupina je docela sehraná, ani by jste nepoznali, že je vlastně multikulturní, práce je za ní vidět. Dnes je na tom hůře můj kolega, který má na starosti stěny – jeho parta mu oznamuje v Rusku oblíbené mašina se zlámala a tak tu smutně sedí a hlavou se mu honí harmono-gram přes který prý nejede vlak… Stavba je stavba a zítra může to samé čekat i mě, stává se to kdekoliv a kdykoliv, nejen v Rusku…
Odpoledne krátká pracovní porada s vedením stavby, nebo chcete - li jsme v Rusku, takže s rukovoditelstvem strojky. Moje brigáda si potom žádá dopravu materiálu na další den, mě čekají domluvy s logistikem a řidiči mani-pulátorů, aby vše klaplo tak jak má.
Kolem šesté večer od-jíždíme, chceme si něco koupit v obchodu - pardon v magazínu. U pokladem jsem omylem prodavačce rozsypal mentosky. Omlouvám se usměvavé prodavačce, snědé baškirské dívce. Samozřejmě pozná, že nejsem místní, ptá se Ty Amerikánec? Niet, Čechie. Ta odpověď ji potěší, usměje se od ucha k uchu a já mám radost také, že nás Čechy tu mají rádi.
Jaroslav Stradiot, kandidát KSČM do zastupitelstva v Milovicích